Významní rodáci
- Doc. Ladislav Lakomý
- Dr. Ignác Feigerle
- JUDr. Vítězslav Houdek
- František Serafínský Procházka
- Josef Vaca
- Prof. Ladislav Vychodil
- Stanislav Otruba
Doc. Ladislav Lakomý
Ladislav Lakomý se narodil 14. listopadu roku 1931 v Náměšti na Hané.
Jedná se o vynikajícího recitátora a dabéra (daboval úspěšně např. Aliana Delona ve filmu Černý tulipán nebo v roce 2006 ve filmu Asterix a Vikingové). V České televizi zaujal též jeho civilní projev v dokumentárním seriálu o Poutních místech v Čechách a na Moravě, který uváděl společně s panem Josefem Somrem.Jako divadelní pedagog působil na konzervatoři a na JAMU v Brně.
Po studiích na Janáčkově akademii múzických umění v Brně nastoupil do angažmá v brněnském Divadle bratří Mrštíků, kde na sebe od počátku upozornil schopností vytvářet psychologicky a intelektuálně složité postavy. Od roku 1965 působil v činoherním souboru Národního divadla v Brně. Z řady významných postav, které ztvárnil, jmenujme např. knížete Myškina v Dostojevského Idiotovi, Vávru v Maryši či zcela nejčerstvěji Polního kazatele z Brechtovy hry Matka Kuráž a její děti. Jako pedagog působil na JAMU a na konzervatoři v Brně a v roce 1991 se habilitoval jako docent herecké výchovy. Mezi jeho nejznámější žáky patří např. MIroslav Donutil, Pavel Zedníček a Dagmar Veškrnová (Havlová) . O současné tvůrčí aktivitě Ladislava Lakomého nejlépe vypovídá jeho účinkování v Divadle u stolu, kde jeho zásluhou dosáhly úspěchu inscenace Durychovy Boží duhy, Zeyerova Domu u tonoucí hvězdy, Sofoklova Oidipa aj. Hrál v řadě filmů a televizních inscenací a patří také k přesvědčivým interpretům moravských básníků, především Jana Skácela. Celou svou uměleckou dráhu spojil a dodnes spojuje s městem Brnem.
Spolupracoval s filmem, rozhlasem a televizí, byl uznávaným recitátorem a dabérem (namluvil například role Alaina Delona). Za celoživotní mistrovství v dabingu se stal držitelem Ceny Františka Filipovského (1998), v roce 1988 mu byl udělen titul zasloužilý umělec.
Jako divadelní pedagog působil na konzervatoři a na JAMU v Brně. Příležitostně vystupoval také v různých menších brněnských divadlech, např. v Divadle u stolu či v divadle Husa na provázku i jinde.
Dne 26.10. 2006 bylo uděleno Ladislavu Lakomému Čestné občanství Náměště na Hané.
Biografie Ladislava Lakomého:
(filmy a televizní inscenace)
- Stud (1967)
- Poslední etapa (1962)
- Dvacátý devátý (1974)
- Sokolovo (1974)
- Velká noc a velký den (1974)
- Muž, který nesmí zemřít (1978)
- Čas pracuje pro vraha (1979)
- Letný strom radosti (1983)
- Putování Jana Amose (1983)
- Na druhom brehu sloboda (1984)
- Pohádka o malíčkovi (1985)
- Sedmé nebe (1987)
- Svět nic neví (1987)
- Člověk proti skáze (1989)
- Jestřábí moudrost (1989)
- Oznamuje se láskám vašim (1989)
- Sestra Amáta (1989)
- Uzavřený kruh (1989)
- V rannej hmle (1990)
- Honzík (1991)
- Pravda visí na vlásku (1991)
- Případ Salieri (1991)
- Sen o bílém volu (1991)
- Případ s černým v zadu (1993)
- Posel (1994)
- Pohádka o faustovi (1995)
- Prsten a řetěz (1995)
- Kouzelný Měšec (1996)
- Hříšní lidé města Brněnského (1997)
- Podzimní návrat (2001)
Dne 11. dubna 2011 zemřel po těžké nemoci rodák a čestný občan Náměště na Hané.
Článek uveřejněný v Náměšťských novinách č. 59
Není snad nikdo v Náměšti, kdo by neznal našeho Laďu Lakomého jak jsme mu v Náměšti říkali.
Narodil se v Náměšti 14.11.1931 manželům Lakomým v budově dnešního úřadu městyse– tehdy na Záložně. Manželé Lakomí provozovali pohostinství na zmíněné Záložně a k tomu pan Lakomý, vyučený řezník, měl řeznictví, tam kde je dnes papírnictví paní Alexové.
Sál na záložně byl středem kulturního dění, kde se hrávala sokolská divadla, kde se hrávala loutková divadla s velkými loutkami (1m) a to vše mělo za následek, že Laďa chtěl k divadlu, což si však rodiče nepřáli. Tak se stalo, že musel nastoupit na chemickou průmyslovku do Přerova.
Po maturitě však přece jen zvítězilo divadlo a přihlásil se na JAMU do Brna.
S Brnem pak spojil podstatnou část svého života, kde byl angažován nejprve u divadla Bří. Mrštíků a od poloviny 60 – tých let se stal jednou z opor Mahenovy činohry. L. Lakomý spojil svůj život nejen s divadlem a filmovou kamerou, ale také s rozhlasovým mikrofonem, jenž se mu stal celoživotním společníkem.
Lad. Lakomý byl skvělým dabérem. Namluvil například role Jana Maraise, Alana Delona a mnoho dalších. Zahrál si ve filmu Klement Gottwald prezidenta Dr. Eduarda Beneše a za celoživotní mistroství u dabingu mu byla roku 1998 udělena cena Fr. Filipovského.
L. Lakomý působil také jako divadelní pedagog na konzervatoři v Janáčkově akademii múzických umění v Brně.
Láďův kultivovaný hlasový projev se uplatnil zejména v rozhlase při četbě veršů nebo próz našich předních básníků a spisovatelů, Jaroslava Seiferta, Jana Skácela, Jana Mikuláška nebo Jana Čepa.
Jiná jeho podoba herectví byla spjata s jeho rodnou hanáčtinou.
Laskavý a lásky plný, ale i čtverácký byl jeho projev Hanáckých plkaček a povídek, kterých natočil v Čs. rozhlasu Olomouc celou řadu. Laďa, jak jsme mu my, jeho vrstevníci říkali, byl Náměšti i hanáčtině opravdu věrný. Rád a ochotně vypomohl při kulturních akcí svou přítomností i radou.
Velkou vzpomínkou na L. Lakomého je DVD Terezského údolí. Cituji slova režiséra „Jestliže se vydáme na cestu údolím spolu s docentem Janáčkovy akademie múzických umění, významným moravským hercem a recitátorem Lad. Lakomým, náměšťským rodákem, pak můžeme očekávat pohlazení po duši obrazem, ale i krásným slovem.“
V této vzpomínce na L. Lakomého se musím zmínit i o jeho vnukovi, který se stal knězem a mnozí z Vás se s ním setkali u nás v kostele při mši. On o svém dědečkovi řekl: „Od dědečka jsem zdědil lásku ke kráse slova, že je důležité nejen to co říkám, ale také jak to říkám. S dědečkem jsme měli hluboký vztah a hodně mě naučil.“
11. dubna 2016 tomu bylo 5 let, co nás čestný občan Náměště na Hané opustil.
Josef Pouč, předseda klubu seniorů
Romantická procházka hanáckou přírodou s hercem Ladislavem Lakomým.
Kousek za Náměští na Hané protéká říčka Šumice divukrásnou přírodní scenérií. Pozorný návštěvník uvidí lovit pestrobarevného ledňáčka, pod listím najde skvrnitého mloka, kolem kvete množství vzácných druhů květin. Náprstníky, lilie nebo mochny střídají stařičké duby, olše, jasany a habry.
Pořad je také vzpomínkou na vynikajícího moravského herce a pedagoga Ladislava Lakomého.
Narodil se 7. dubna 1795 ve vsi Biskupství nezámožným rodičům. Byl doktorem bohosloví, profesorem pastorálky v Králově Hradci, pak rektorem vysoké školy v Olomouci (1828) a ve Vídni (1847), dvorským a hradním farářem ve Vídni a posléze biskupem ve sv. Hipolytě v Dolních Rakousích. Na biskupa byl Ignác Feigerle vysvěcen v roce 1852. Sepsal „Sedmnáctero kázání dílen postních, dílem svátečních i příležitostních“ (Kr. Hradec, 1832). Byl důvěrným zpovědníkem císaře Ferdinanda I. Zemřel po jedenácti letech svého biskupského působení mezi svými farníky 27. září 1863.
Narodil se 27.7. 1856 v Náměšti na Hané v rodině bohatého obchodníka. Byl český právník a spisovatel v oblasti moravské vlastivědy. Vítězslav Houdek vystudoval české gymnázium v Olomouci a poté Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Stal se státním úředníkem (1880), působil mj. na ministersvtu vnitra ve Vídni a na moravském místodržitelství (1908-1914). V oblasti moravské vlastivědy zpracoval několik kulturněhistorických prací např. napsal první souhrnné dějiny Náměště na Hané, které byly později přepsány do obecní kroniky. Zemřel 1. června 1916 v Náměšti, kde je také pochován. V roce 1996 mu byla vyhotovena pamětní deska na jeho rodném domě jako dík za všechno to, čím svou rodnou ves proslavil.
Jeho další významná díla:
- správě záležitostí školských, 1883 – soupis nejdůležitějších zákonných ustanovení a úředních nařízení o obecném školství na Moravě
- Hanácký grunt, 1893
- Hradní kaple Znojemská, 1899 – separát z Časopisu vlasteneckého muzejního spolku olomouckého
- Miniatury Františkova muzea, 1899 – separát ze sborníku Annales Musei Franciscei,
- Náhrobky Prusinovských z Víckova, 1914
- O vývoji náhrobků moravských po stránce umělecké, 1915
- Drobnomalby Moravských desek zemských, 1915
V Časopise Matice moravské publikoval řadu článků sepisující nejdůležitější historické a umělecké památky na Moravě.
Houdkův dům na Náměstí TGM je empírová architektura z 1. čtvrtiny 19. století s kupeckým krámem v přízemí. Rodný dům Vítězslava Houdka (1856-1916), který byl v letech 1908-1914 viceprezidentem Moravy. Vlastenecky a literárně činný, psal pod pseudonymem J. Černohornský. Ve svých dílech se zajímal o Moravskou historii a umění.
Narodil se 15. ledna 1861 v Náměšti na Hané, pronikl svým významem do celostátního literárního dědictví. V roce 1883 odešel F.S.Procházka do Prahy studovat filosofii, tam si všiml jeho literárního nadání Jan Herben a zprostředkoval mu kontakt s Janem Nerudou, který v zápětí jeho studentské práce vydal. V roce 1891 přešel do redakce Vilímkova nakladatelství, kde redigoval dětský časopis Malý čtenář a řídil edice dětské literatury. Později byl redaktorem české grafické společnosti Unie a redigoval časopis Zvon. Vydal za svůj život více než třicet básnických knih, za vrchol jeho tvorby je pokládán „Král Ječmínek“, tato kniha byla vyznamenána Cenou České akademie. F.S.Procházka zemřel 28. ledna 1939. V Náměšti na Hané má básník pamětní desku na svém rodném domě, která zde byla instalována roku 1934
Josef Vaca
Narodil se 15. března 1904 v Kostelci na Hané, ale v letech 1931 – 1948 byl učitelem měšťanské školy v Náměšti na Hané, kde se pak usadil již na trvalo. Byl to národopisný pracovník, literát, zpěvák, dirigent a hudební odborník. Sbíral a studoval lidové písně, organizoval hudební život, byl sólistou Pěveckého sdružení moravských učitelů. Jeho tvorba vycházela z hanáckého folklóru, řadu let vedl v Náměšti folkloristickou skupinu. Napsal čtyři básnické sbírky, plodně spolupracoval s československým rozhlasem , pro něhož sestavil kolem 300 rozhlasových her a relací. Je autorem sedmi dramat, z nichž jsou nejznámější „Líbánky na Hané“ inspirované osudy Josefa Mánese. Podílel se na vydání pověstí („Hanáckým krajem Mánesovým s pověstí a zkazkou“, „Pověsti z kraje F.S.Procházky“). Josef Vaca byl významnou literární a kulturní osobností nejen v Náměšti na hané, ale na celé Moravě. Zemřel 11. srpna 1966.
Článek uveřejněný v Náměšťskcýh novinách č. 59
Pedagog, spisovatel, sbormistr, sólista, dirigent PSMU, sběratel hanáckých písní a také skladatel a básník se narodil 15. března 1904 v Kostelci na Hané.
Své dětství prožil v Drahanovicích, kde u svého stařečka vyrůstal. Sedával s jeho vrstevníky, kteří si pamatovali ještě robotu, a když večer přišli do chalupy „na hratvo“ poslouchal pozorně hanáčtinu. Protože jako absolvent reálky a učitelského ústavu v Olomouci, jako kantor nemohl od tabule hovořit jinak než spisovně, stále si uvědomoval, co to znamená mít v úctě nejenom rodný český jazyk, ale nezpronevěřil se ani hanáčtině.
Stal se mluvčím duchovního bohatství kraje a jeho pracovitých obyvatel. Po řadě učitelských štací, ocitá se v roce 1931 v Náměšti na Hané, kde žil až do své smrti. J. Vaca byl skutečným hanákem s velkým H, nejen že se na Hané narodil, ale nářečí používal. Jeho kolegové se ho jednou ptali : „Prosím tě, proč mluvíš s děvčaty nářečím?“ Odpověděl: „Získávají tak cit pro jazyk“ a potom ještě dodal: „Řeč hanácká je řeč óředni vépomocná spisovná.“
Sbíral po dědinách písně a čistou hanáčtinou se tak přiblížil k prostým lidem. Působil v různých kapelách, protože ovládal hru na housle, klavír i varhany, na které hrával v drahanovickém kostele, zatím co matka zpívala. Účinkoval v divadle, v Brněnském rozhlase, kde jezdíval se skupinou Náměšťských ochotníků. Stal se členem Pěveckého sdružení moravských učitelů, dokonce sólistou a dirigentem. Zvládal i Dvořákovy biblické písně, árie z Mozartovy Figarovy svatby a dokonce i náročné sólo v Janáčkově Potulném šílenci.
V roce 1941 stanul na pódiu Smetanovy síně Pražského domu vedle M. Bakalové.
Přes všechny tyto úspěchy zůstával věrný lidovým písní z Hané. Proč? „Mluvili ke mně řečí srozumitelnou jež jsem slýchával doma od své matky.“ V roce 1940 vydal J. Vaca svoji 1. sbírku básní v nářečí s názvem Z Hané. O rok později Hanácké Vánoce. Napsal též hru o Josefu Mánesovi Líbánky na Hané, další o Petru Bezručovi a navázal i na našeho básníka Fr. Sefarína Procházku.
Za Fr. S. Procházkou poslal i verše posledního rozloučení:
Ty Náměšťské zvony,
dnes tak divně zvoní,
pustá je cestička,
soumrak jde po ní.
Vacovým žákem, když začínal v Náměšti byl také i pozdější herec Janáčkova divadla v Brně Ladislav Lakomý, který na něho často vzpomínal. Často se na J. Vacu obracel i jeho o něco mladší kolega prof. Ladislav Vychodil. Všichni byli vyznavači hanáckého nářečí, které používali.
„Nic se nesteď senko muj a kdež bodeš velkém pánem, nespechni a boď decke svuj.“
L. Vychodil zase říkával: „žádnó řeč neomim tak dobře, jako Hanáckó.“
L. Lakomý : „Nikdá sem se nesteděl mluvit hanácke.“
Pan J. Vaca zemřel ve věku pouhých 62 roků. 11. srpna 1966 (letos je to již 50 let).
Tolik vzpomínka na jednoho z významných občanů Náměšťě na Hané.
Josef Pouč
Narodil se 28. února 1920 v Háčkách poblíž Konice, ale již od svých šesti let žil v Náměšti na Hané. Po studiích pracoval u Beskydského divadla a v roce 1945 se stal šéfem výpravy Národního dovadla v Bratislavě.Od roku 1952 začal s výukou scénografie na VŠ múzických umění v Praze a brzy se stal vedoucím katedry scénografie, později předsedou scénografické sekce světové organizace scénografů a divadelních techniků. V roce 1965 získal na světové výstavě výtvarného umění v Sao Paolo dvě zlaté medaile. Prof. Vychodil, zcela zaneprázdněný člověk, si však vždy našel čas na cestu do Náměště na hané, kde pomáhal ochotnickému divadlu a propagoval národopisné tradice. Věrný své lásce k historii zorganizoval a vedl od roku 1988 archeologický výzkum náměšťského hradu. Po velké výstavě fotografií k 75. výročí TJ Sokol, kterou připravil, zorganizoval v roce 1991 3. sjezd náměšťských rodáků. Redigoval Sborník k 850. letům Náměště na Hané, když dokázal soustředit na této práci odborníky z celé Moravy. Po úspěchu se sjezdem rodáků navrhl prof. L. Vychodil ustavení Klubu přátel Náměště na Hané a okolí, spolku zcela výjmečného v širokém okolí. Tento spolek od svého ustavení vydává vlastní časopis „Náměšť na Hané a okolí“
Stanislav Otruba
Narodil se 17. května 1868v obci Biskupství, která je dnes součástí Náměšti na Hané. Pocházel z rolnické rodiny, ale jeho otec byl venkovský písmák a muzikant. Hudební základy získal doma a zdokonalil se soukromým studiem u Josefa Nešvery. Stal se dobrým houslistou a varhaníkem a své první skladby napsal již v 15 letech. Studoval na gymnáziu v Olomouci a v Přerově a na učitelském ústavu v Příboře. Nejprve byl podučitelem na Svatém Kopečku u Olomouce. V roce 1904 byl jmenován učitelem (později i řídícím učitelem) v Těšeticích, kde setrval až do odchodu do důchodu. Ani v důchodu se hudby nevzdal. V Olomouci vedl pěvecký kroužek učitelů z řad důchodců.
V Těšeticích založil a řídil pěvecký sbor i orchestr. S ochotníky prováděl hry se zpěvy a uvedl i Blodkovu operu V studni. Jako skladatel se věnoval převážně chrámové hudbě. Jeho světské skladby vycházely z melodiky hanáckých lidových písní a jeho písně a sbory byly komponovány většinou na hanácké texty. Zemřel 21. května 1949 v Těšeticích.