Navigace
Obsah
Významní rodáci Náměště na Hané
František Serafínský Procházka
Doc. Ladislav Lakomý
lav Lakomý se narodil 14. listopadu roku 1931 v Náměšti na Hané.Spolupracoval s filmem, rozhlasem a televizí, byl uznávaným recitátorem a dabérem (namluvil například role Alaina Delona). Za celoživotní mistrovství v dabingu se stal držitelem Ceny Františka Filipovského (1998), v roce 1988 mu byl udělen titul zasloužilý umělec.
Jako divadelní pedagog působil na konzervatoři a na JAMU v Brně. Příležitostně vystupoval také v různých menších brněnských divadlech, např. v Divadle u stolu či v divadle Husa na provázku i jinde.
- Stud (1967)
- Poslední etapa (1962)
- Dvacátý devátý (1974)
- Sokolovo (1974)
- Velká noc a velký den (1974)
- Muž, který nesmí zemřít (1978)
- Čas pracuje pro vraha (1979)
- Letný strom radosti (1983)
- Putování Jana Amose (1983)
- Na druhom brehu sloboda (1984)
- Pohádka o malíčkovi (1985)
- Sedmé nebe (1987)
- Svět nic neví (1987)
- Člověk proti skáze (1989)
- Jestřábí moudrost (1989)
- Oznamuje se láskám vašim (1989)
- Sestra Amáta (1989)
- Uzavřený kruh (1989)
- V rannej hmle (1990)
- Honzík (1991)
- Pravda visí na vlásku (1991)
- Případ Salieri (1991)
- Sen o bílém volu (1991)
- Případ s černým v zadu (1993)
- Posel (1994)
- Pohádka o faustovi (1995)
- Prsten a řetěz (1995)
- Kouzelný Měšec (1996)
- Hříšní lidé města Brněnského (1997)
- Podzimní návrat (2001)
Článek uveřejněný v Náměšťských novinách č. 59
Není snad nikdo v Náměšti, kdo by neznal našeho Laďu Lakomého jak jsme mu v Náměšti říkali.
Narodil se v Náměšti 14.11.1931 manželům Lakomým v budově dnešního úřadu městyse– tehdy na Záložně. Manželé Lakomí provozovali pohostinství na zmíněné Záložně a k tomu pan Lakomý, vyučený řezník, měl řeznictví, tam kde je dnes papírnictví paní Alexové.
Sál na záložně byl středem kulturního dění, kde se hrávala sokolská divadla, kde se hrávala loutková divadla s velkými loutkami (1m) a to vše mělo za následek, že Laďa chtěl k divadlu, což si však rodiče nepřáli. Tak se stalo, že musel nastoupit na chemickou průmyslovku do Přerova.
Po maturitě však přece jen zvítězilo divadlo a přihlásil se na JAMU do Brna.
S Brnem pak spojil podstatnou část svého života, kde byl angažován nejprve u divadla Bří. Mrštíků a od poloviny 60 – tých let se stal jednou z opor Mahenovy činohry. L. Lakomý spojil svůj život nejen s divadlem a filmovou kamerou, ale také s rozhlasovým mikrofonem, jenž se mu stal celoživotním společníkem.
Lad. Lakomý byl skvělým dabérem. Namluvil například role Jana Maraise, Alana Delona a mnoho dalších. Zahrál si ve filmu Klement Gottwald prezidenta Dr. Eduarda Beneše a za celoživotní mistroství u dabingu mu byla roku 1998 udělena cena Fr. Filipovského.
L. Lakomý působil také jako divadelní pedagog na konzervatoři v Janáčkově akademii múzických umění v Brně.
Láďův kultivovaný hlasový projev se uplatnil zejména v rozhlase při četbě veršů nebo próz našich předních básníků a spisovatelů, Jaroslava Seiferta, Jana Skácela, Jana Mikuláška nebo Jana Čepa.
Jiná jeho podoba herectví byla spjata s jeho rodnou hanáčtinou.
Laskavý a lásky plný, ale i čtverácký byl jeho projev Hanáckých plkaček a povídek, kterých natočil v Čs. rozhlasu Olomouc celou řadu. Laďa, jak jsme mu my, jeho vrstevníci říkali, byl Náměšti i hanáčtině opravdu věrný. Rád a ochotně vypomohl při kulturních akcí svou přítomností i radou.
Velkou vzpomínkou na L. Lakomého je DVD Terezského údolí. Cituji slova režiséra „Jestliže se vydáme na cestu údolím spolu s docentem Janáčkovy akademie múzických umění, významným moravským hercem a recitátorem Lad. Lakomým, náměšťským rodákem, pak můžeme očekávat pohlazení po duši obrazem, ale i krásným slovem.“
V této vzpomínce na L. Lakomého se musím zmínit i o jeho vnukovi, který se stal knězem a mnozí z Vás se s ním setkali u nás v kostele při mši. On o svém dědečkovi řekl: „Od dědečka jsem zdědil lásku ke kráse slova, že je důležité nejen to co říkám, ale také jak to říkám. S dědečkem jsme měli hluboký vztah a hodně mě naučil.“
11. dubna 2016 tomu bylo 5 let, co nás čestný občan Náměště na Hané opustil.
Josef Pouč, předseda klubu seniorů
Romantická procházka hanáckou přírodou s hercem Ladislavem Lakomým.
Kousek za Náměští na Hané protéká říčka Šumice divukrásnou přírodní scenérií. Pozorný návštěvník uvidí lovit pestrobarevného ledňáčka, pod listím najde skvrnitého mloka, kolem kvete množství vzácných druhů květin. Náprstníky, lilie nebo mochny střídají stařičké duby, olše, jasany a habry.
Pořad je také vzpomínkou na vynikajícího moravského herce a pedagoga Ladislava Lakomého.
http://www.csfd.cz/film/331081-terezske-udoli-divejte-se-srdcem/prehled/
-
správě záležitostí školských, 1883 – soupis nejdůležitějších zákonných ustanovení a úředních nařízení o obecném školství na Moravě
-
Hanácký grunt, 1893
-
Hradní kaple Znojemská, 1899 – separát z Časopisu vlasteneckého muzejního spolku olomouckého
-
Miniatury Františkova muzea, 1899 – separát ze sborníku Annales Musei Franciscei,
-
Náhrobky Prusinovských z Víckova, 1914
-
O vývoji náhrobků moravských po stránce umělecké, 1915
-
Drobnomalby Moravských desek zemských, 1915
Houdkův dům na Náměstí TGM je empírová architektura z 1. čtvrtiny 19. století s kupeckým krámem v přízemí. Rodný dům Vítězslava Houdka (1856-1916), který byl v letech 1908-1914 viceprezidentem Moravy. Vlastenecky a literárně činný, psal pod pseudonymem J. Černohornský. Ve svých dílech se zajímal o Moravskou historii a umění.
Josef Vaca
Narodil se 15. března 1904 v Kostelci na Hané, ale v letech 1931 – 1948 byl učitelem měšťanské školy v Náměšti na Hané, kde se pak usadil již na trvalo. Byl to národopisný pracovník, literát, zpěvák, dirigent a hudební odborník. Sbíral a studoval lidové písně, organizoval hudební život, byl sólistou Pěveckého sdružení moravských učitelů. Jeho tvorba vycházela z hanáckého folklóru, řadu let vedl v Náměšti folkloristickou skupinu. Napsal čtyři básnické sbírky, plodně spolupracoval s československým rozhlasem , pro něhož sestavil kolem 300 rozhlasových her a relací. Je autorem sedmi dramat, z nichž jsou nejznámější „Líbánky na Hané“ inspirované osudy Josefa Mánese. Podílel se na vydání pověstí („Hanáckým krajem Mánesovým s pověstí a zkazkou“, „Pověsti z kraje F.S.Procházky“). Josef Vaca byl významnou literární a kulturní osobností nejen v Náměšti na hané, ale na celé Moravě. Zemřel 11. srpna 1966.
Článek uveřejněný v Náměšťskcýh novinách č. 59
Pedagog, spisovatel, sbormistr, sólista, dirigent PSMU, sběratel hanáckých písní a také skladatel a básník se narodil 15. března 1904 v Kostelci na Hané.
Své dětství prožil v Drahanovicích, kde u svého stařečka vyrůstal. Sedával s jeho vrstevníky, kteří si pamatovali ještě robotu, a když večer přišli do chalupy „na hratvo“ poslouchal pozorně hanáčtinu. Protože jako absolvent reálky a učitelského ústavu v Olomouci, jako kantor nemohl od tabule hovořit jinak než spisovně, stále si uvědomoval, co to znamená mít v úctě nejenom rodný český jazyk, ale nezpronevěřil se ani hanáčtině.
Stal se mluvčím duchovního bohatství kraje a jeho pracovitých obyvatel. Po řadě učitelských štací, ocitá se v roce 1931 v Náměšti na Hané, kde žil až do své smrti. J. Vaca byl skutečným hanákem s velkým H, nejen že se na Hané narodil, ale nářečí používal. Jeho kolegové se ho jednou ptali : „Prosím tě, proč mluvíš s děvčaty nářečím?“ Odpověděl: „Získávají tak cit pro jazyk“ a potom ještě dodal: „Řeč hanácká je řeč óředni vépomocná spisovná.“
Sbíral po dědinách písně a čistou hanáčtinou se tak přiblížil k prostým lidem. Působil v různých kapelách, protože ovládal hru na housle, klavír i varhany, na které hrával v drahanovickém kostele, zatím co matka zpívala. Účinkoval v divadle, v Brněnském rozhlase, kde jezdíval se skupinou Náměšťských ochotníků. Stal se členem Pěveckého sdružení moravských učitelů, dokonce sólistou a dirigentem. Zvládal i Dvořákovy biblické písně, árie z Mozartovy Figarovy svatby a dokonce i náročné sólo v Janáčkově Potulném šílenci.
V roce 1941 stanul na pódiu Smetanovy síně Pražského domu vedle M. Bakalové.
Přes všechny tyto úspěchy zůstával věrný lidovým písní z Hané. Proč? „Mluvili ke mně řečí srozumitelnou jež jsem slýchával doma od své matky.“ V roce 1940 vydal J. Vaca svoji 1. sbírku básní v nářečí s názvem Z Hané. O rok později Hanácké Vánoce. Napsal též hru o Josefu Mánesovi Líbánky na Hané, další o Petru Bezručovi a navázal i na našeho básníka Fr. Sefarína Procházku.
Za Fr. S. Procházkou poslal i verše posledního rozloučení:
Ty Náměšťské zvony,
dnes tak divně zvoní,
pustá je cestička,
soumrak jde po ní.
Vacovým žákem, když začínal v Náměšti byl také i pozdější herec Janáčkova divadla v Brně Ladislav Lakomý, který na něho často vzpomínal. Často se na J. Vacu obracel i jeho o něco mladší kolega prof. Ladislav Vychodil. Všichni byli vyznavači hanáckého nářečí, které používali.
„Nic se nesteď senko muj a kdež bodeš velkém pánem, nespechni a boď decke svuj.“
L. Vychodil zase říkával: „žádnó řeč neomim tak dobře, jako Hanáckó.“
L. Lakomý : „Nikdá sem se nesteděl mluvit hanácke.“
Pan J. Vaca zemřel ve věku pouhých 62 roků. 11. srpna 1966 (letos je to již 50 let).
Tolik vzpomínka na jednoho z významných občanů Náměšťě na Hané.
Josef Pouč
Stanislav Otruba
Narodil se 17. května 1868v obci Biskupství, která je dnes součástí Náměšti na Hané. Pocházel z rolnické rodiny, ale jeho otec byl venkovský písmák a muzikant. Hudební základy získal doma a zdokonalil se soukromým studiem u Josefa Nešvery. Stal se dobrým houslistou a varhaníkem a své první skladby napsal již v 15 letech. Studoval na gymnáziu v Olomouci a v Přerově a na učitelském ústavu v Příboře. Nejprve byl podučitelem na Svatém Kopečku u Olomouce. V roce 1904 byl jmenován učitelem (později i řídícím učitelem) v Těšeticích, kde setrval až do odchodu do důchodu. Ani v důchodu se hudby nevzdal. V Olomouci vedl pěvecký kroužek učitelů z řad důchodců.
V Těšeticích založil a řídil pěvecký sbor i orchestr. S ochotníky prováděl hry se zpěvy a uvedl i Blodkovu operu V studni. Jako skladatel se věnoval převážně chrámové hudbě. Jeho světské skladby vycházely z melodiky hanáckých lidových písní a jeho písně a sbory byly komponovány většinou na hanácké texty. Zemřel 21. května 1949 v Těšeticích.
