Narodil se 15. ledna 1861 v Náměšti na Hané, pronikl svým významem do celostátního literárního dědictví. V roce 1883 odešel F.S.Procházka do Prahy studovat filosofii, tam si všiml jeho literárního nadání Jan Herben a zprostředkoval mu kontakt s Janem Nerudou, který v zápětí jeho studentské práce vydal. V roce 1891 přešel do redakce Vilímkova nakladatelství, kde redigoval dětský časopis Malý čtenář a řídil edice dětské literatury. Později byl redaktorem české grafické společnosti Unie a redigoval časopis Zvon. Vydal za svůj život více než třicet básnických knih, za vrchol jeho tvorby je pokládán „Král Ječmínek“, tato kniha byla vyznamenána Cenou České akademie. F.S.Procházka zemřel 28. ledna 1939. V Náměšti na Hané má básník pamětní desku na svém rodném domě, která zde byla instalována roku 1934

Stanislav Otruba

Narodil se 17. května 1868v obci Biskupství, která je dnes součástí Náměšti na Hané. Pocházel z rolnické rodiny, ale jeho otec byl venkovský písmák a muzikant. Hudební základy získal doma a zdokonalil se soukromým studiem u Josefa Nešvery. Stal se dobrým houslistou a varhaníkem a své první skladby napsal již v 15 letech. Studoval na gymnáziu v Olomouci a v Přerově a na učitelském ústavu v Příboře. Nejprve byl podučitelem na Svatém Kopečku u Olomouce. V roce 1904 byl jmenován učitelem (později i řídícím učitelem) v Těšeticích, kde setrval až do odchodu do důchodu. Ani v důchodu se hudby nevzdal. V Olomouci vedl pěvecký kroužek učitelů z řad důchodců.

V Těšeticích založil a řídil pěvecký sbor i orchestr. S ochotníky prováděl hry se zpěvy a uvedl i Blodkovu operu V studni. Jako skladatel se věnoval převážně chrámové hudbě. Jeho světské skladby vycházely z melodiky hanáckých lidových písní a jeho písně a sbory byly komponovány většinou na hanácké texty. Zemřel 21. května 1949 v Těšeticích.

RNDr. Josef Srovnal, CSc.

Josef Srovnal se narodil 7. 8. 1936 v Olomouci. Jeho otec se jmenoval Josef Srovnal a matka Helena Srovnalová. Otec byl krejčím a pak pracoval jako pokladník v ČSAD a matka byla v domácnosti. Celá rodina žila několik let v Horce nad Moravou. V roce 1945 se přestěhovali s rodiči a se svou mladší sestrou Naďou do Náměště na Hané k Anně Šindelářové, která byla pěstounkou matky Josefa Srovnala. Bydleli v malém domku v Nádražní ulici. Později se rodina přestěhovala do budovy bývalé staré školy na náměstí T. G. Masaryka v Náměšti na Hané. Zde se narodili další dva sourozenci Zdeněk a Helena.

Základní školu vychodil Josef Srovnal v Náměšti na Hané. Otec byl amatérským hudebníkem,

hrál na křídlovku, a také působil jako kapelníkem místních ochotnických muzikantů. V rodině

se hodně zpívalo a hrálo. Josef Srovnal v letech 1951–1955 studoval na pedagogickém gymnáziu, později známém jako Fučíkova pedagogická škola pro vzdělání učitelů národních škol v Olomouci. Zde získal své první hlubší znalosti harmonie. V této době se též učil základům sbormistrovství a dirigování, když vedl sbor sestavený ze spolužáků třídy. V této činnosti poté pokračoval i na vysoké škole a později vedl dětské pěvecké sbory na školách, kde působil jako učitel. Studium na této škole ukončil v roce 1955 maturitní zkouškou s vyznamenáním. Ihned poté, v roce 1965, pokračoval studiem na Vysoké škole pedagogické, později Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Vybral si studijní obor Učitelství matematiky a deskriptivní geometrie. Během osmi semestrů složil všechny zkoušky a v roce 1959 školu dokončil; získal červený diplom. Po skončení studií v roce 1959 nastoupil na zkrácenou vojenskou službu (6 měsíců).

Po přeložení do civilu bylo Josefu Srovnalovi nabídnuto místo asistenta katedry algebry a geometrie, ale toto místo nepřijal, protože pokládal za správné získat nejprve praxi na nižším stupni školy. V roce 1959 přijal místo na Jedenáctileté střední škole ve Šternberku jako učitel matematiky a deskriptivní geometrie. Působil zde až do roku 1965. Za dobu svého působení

na této škole zde vedl studentský pěvecký sbor. V roce 1962 tento sbor zvítězil v okresním kole Soutěže tvořivosti mládeže a v krajském kole obsadil třetí místo

Po šesti letech učitelské praxe na Jedenáctileté střední škole ve Šternberku byl na základě konkurzu přijat na místo odborného asistenta katedry algebry a geometrie Univerzity Palackého Olomouc. V roce 1968 získal doktorát v oboru geometrie a topologie na Universitě Palackého v Olomouci. V roce 1973 byl na základě přijímací zkoušky přijat do externí aspirantury v Brně u prof. Karla Svobody. V předepsaných termínech složil všechny potřebné zkoušky a odevzdal kandidátskou dizertační práci. Souhlas k obhajobě však dostal proti původnímu termínu až mnohem později a aspiranturu mohl dokončit až v roce 1981, kdy mu byl vědeckou radou Univerzity Karlovy v Praze přiznán titul kandidát věd (CSc.). V roce 1982 emigrovala sestra Helena do Austrálie a také díky tomu mu nebylo umožněno dosáhnout

titulu docenta. Vědeckou práci měl přitom dokončenou. Na Přírodovědecké fakultě v Olomouci prožil Josef Srovnal celý svůj profesní život. V roce 2011 vážně onemocněl a 20. února 2012 zemřel.

 PhDr. Miroslav Podivínský

Koncem roku 2025 uplynulo 100 let od narození významného náměšťského rodáka PhDr. Miroslava Podivínského, jehož životní osud jej z rodné Náměště na Hané zavedl až do Mnichova, kde dlouhá léta působil v redakci Rádia Svobodná Evropa.

PhDr. Miroslav Podivínský se narodil 13. listopadu 1925 v Náměšti na Hané. Po absolvování studií na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně se aktivně zapojil do hnutí katolické mládeže, kde působil i ve vedení. V období likvidace této organizace byl na něj totalitním komunistickým režimem vydán zatykač. Díky včasnému varování ve svém rodišti se mu podařilo před hrozícím zatčením uprchnout přes Brno do Rakouska.

Později odešel do Německa, kde se v Mnichově přihlásil do redakce Rádia Svobodná Evropa. Nejprve pracoval jako jazykový korektor českých pořadů, postupně se stal zástupcem ředitele a vedoucím vnitropolitického vysílání. Patřil mezi zakladatele československého oddělení a dlouhá léta byl členem politické redakce (1951–1991). V letech 1980–1991 působil jako šéfredaktor vnitropolitické redakce a od roku 1985 také jako náměstek ředitele. Ve vysílání vystupoval pod pseudonymem Martin Zemek.

Miroslav Podivínský rovněž publikoval v exilových periodicích, například v časopise Nový život (1956) či v novinách České slovo (1957 a 1966).

Po sametové revoluci v listopadu 1989 se rád vracel do rodného kraje. Navštěvoval Olomouc, přednášel na Univerzitě Palackého a účastnil se různých sympozií a konferencí. Přátelil se také s krajanem a spisovatelem Janem Čepem, s nímž se seznámil ve Svobodné Evropě. Jeho literární odkaz následně popularizoval prostřednictvím přednášek v Olomouci i na dalších místech.

PhDr. Miroslav Podivínský zemřel 20. října 1995 v Mnichově.

Společně se svou manželkou Juttou Podivínskou je pohřben na hřbitově v Ruhpoldingu v Bavorsku.

Náměšťský rodák Miroslav Podivínský si bezpochyby zaslouží, aby jeho život a práce nebyly zapomenuty. Připomenutí jeho osobnosti při příležitosti 100. výročí narození je zároveň tichým poděkováním za jeho celoživotní práci a službu svobodnému slovu.

Čest jeho památce.

Autoři původního příspěvku: Tomáš Přidal, Hana Ševčíková
Poděkování patří panu Antonínu Pruckovi za poskytnuté obrazové materiály k osobnosti PhDr. Miroslava Podivínského.